Slunce a pohoda, zahrada, stromy, přátelé… trochu slzy, ale jen štěstí a dojetí. Jedna z nejkrásnějších svateb, jaké jsem kdy měla tu čest vidět na vlastní oči. A kdybych to neviděla, myslela bych si, že to je možné jen v amerických filmech.
Je to první a jediná svatba, kde jsem nezvládla zadržet slzy. Mariánův projev coby svatební slib během obřadu byl naprosto odzbrojující, Bára překrásná a oba dohromady dávají větší smysl než každý zvlášť.
Celé to začalo krásnou odlehlou zahradou plnou stromů, partičkama lidí, kteří dorazili s krosnou na zádech, připili si na zdraví nevěsty a ženicha a rozbili na místě stan. Kdo měl hlad mohl se libovolně občerstvit množstvím neuvěřitelně chutně vypadajících koláčů, kischů, a dalších rozmanitostí (nejvíc byl obrovský kotel guláše!).
Celá svatba byla napůl punk a napůl romantika. Snoubil se tu dobrý vkus, dobrá nálada a bezva lidi. Takovou svatbu prostě chceš… 🙂